Renesance
je označován umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. do 17. století. Vyznačoval se mj. zesvětštěním, individualismem a návratem k antice.Počátky renesance jsou obvykle kladeny do severní Itálie na přelomu 13. století a 14. století. Její kolébkou bylo jednoznačně město Florencie
sochařství: Vlivem zachovaných antických soch se sochařství stalo prvním uměním, kde došlo ke změnám směrem k renesančnímu pojetí. Objevují se od antiky poprvé volně stojící sochy. Umělci dokážou úspěšně vyjádřit dramatičnost scény.
architektura: jedním z umění,došlo k nejvýraznějším změnám. Renesanční architekti se opět inspirovali antickými stavbami, jejich souměrností, jednoduchostí a pravidelností proporcí. Důležité je také zachování lidského rozměru u staveb světských. Renesanční architektura se tedy odlišuje od gotiky svým uzpůsobením; dílo už nemá funkci obrannou, ale spíše reprezentativní. Objevují se nové typy staveb: městské paláce a městské i předměstské vily. Vedle kamene se začaly užívat v mnohem větším množství materiály jako mramor a cihly.
malířství: začíná se užívat trojrozměrnost a perspektiva – malíři se naučili pracovat s prostorem a vyjadřovat jeho hloubku. Někteří umělci začali také pracovat v mnohem větší míře s užitím barev pro vyjádření stínu. Zvláštní a odlišnou roli od středověku hraje kresba - skicy vytvořené Leonardem da Vincim studující např. svalstvo a pohyb koně, rysy lidských tváří.
Během renesance se změnilo i postavení umělce. Ve středověku umělce jako individualitu neznáme. Jsou považováni za řemeslníky a obvykle nepodepisují svá díla. Toto se v renesanci mění. Umělci vystupují z anonymity a někteří dosahují dokonce vysokého společenského postavení.Přesto se obecně ještě držela představa, že umělci jsou nízkého původu, protože jejich činnost vyžadovala manuální práci a oni sami postrádali vzdělání.
